Nejvýchodnější cíp Madeiry, Ponta de S. Lourenço

Rajská zahrada, příroda i polévka aneb pomalé poznávání Madeiry

Nechcete čekat, až vaše děti vyrostou a poté se vydat na portugalskou Madeiru? Když zvolíte vhodné vybavení, jste dostatečně trénovaní fyzicky i psychicky, není potřeba návštěvu nejbližší exotiky odkládat na dobu, kdy z nich budou školáčci. Třeba neuvidíte úplně všechno, ale zážitky prožité s dětmi jsou mnohem intenzivnější a honba za vším, co bychom měli vidět, vám přijde malicherná. Každopádně nemuset vidět všechno platí nejenom pro rodiče s dětmi, ale i pro ostatní páry a seniory. Méně je někdy více a zažít pár věcí naplno, je mnohem lepší, než vidět vše z rychlíku.

Místo, které si na Madeiře oblíbil malíř Winston Churchill

S Funchalem, jeho klikatými uličkami, sklepy madeirského vína, zahradami, trhem, muzeem CR7 a nákupy za zády, vydejte se na průzkum do okolí hlavního města. Začněte v rybářském městečku Câmara de Lobos. Název získalo podle tuleňů (lobo marinho), kteří ve vodách poblíž městečka žili. Zaparkovat lze na parkovišti na náměstí, hned vedle rybářských lodí. Jen nezapomeňte zaplatit parkovné, místní městská policie je velmi rychlá a schopna hned vystavit bloček. Rybářské lodě a přístav okouzlily svou malebností i takové velikány, jako byl významný britský politik a premiér ve válečném a poválečném období Winston Churchill. Vzhledem k tomu, že od dětství trpěl na dýchací problémy, byl mu častější pobyt na Madeiře doporučen. Čas na Madeiře nejraději trávil za malířským stojanem, zachycujíc poklidná zákoutí a život rybářů.
V letních ale i zimních měsících mají uličky města slavnostní výzdobu, slaví se tu svátky lidových svatých Antonína, Jana a Petra, v zimě zase Vánoce a Nový rok. Každou 10 metrů se motivy nad vašimi hlavami proměňují, děti dekorace zaujmou a budou chodit, aniž by si toho všimly. Procházíte se pod deštíky, velrybami, chobotnicemi a olihněmi. Rybářskou a tak trochu chlapáckou atmosféru městečka doplňují staří rybáři, posedávající u stolků, hrajíc karty. Novou dobou a každou chvíli novými tvářemi turistů se nenechají vyrušovat.

Pouliční dekorace, rybářské městečko na Madeiře, Câmara de Lobos
Pouliční dekorace, Câmara de Lobos, Madeira

Cabo Girão útesový velikán Madeiry

Máme-li rádi rekordy, útes nad mořem Cabo Girão nedaleko Câmara de Lobos je rekordmanem  pro vás. Se svojí výškou 580 metrů je druhým nejvyšším útesem v Evropě. Neznám návštěvníka Madeiry, který by se sem nechtěl podívat. Před pár lety byla na útesu vybudovaná skleněná plošina, která vyvolá pocit, že se vznášíte nad obdělanými políčky v hloubce na úpatí útesu. Cabo Girão je po trhu Mercado dos Lavradores ve Funchalu asi největší turistickou atrakcí Madeiry. Což může některé návštěvníky odradit. Na druhou stranu, návštěva a procházka po „skywalk“ jak se těmto vyhlídkám odborně nazývá, poslouží jako dobrý test na závratě a strach z výšek, ještě předtím, než se vydáte na první levádu (turistický chodník podél vodního kanálu) či veredu (turistický chodník bez vodního toku, většinou hřebenovka).

Výhled z druhého nejvyššího útesu Evropy, Cabo Girão, Madeira, Portugalsko
Výhled z Cabo Girão, Madeira, Portugalsko

Na Madeiře mají rajskou zahradu: Fajã dos Padres

Viděli jste pod útesem obdělaná políčka? Jak se tam lidi dostanou, aby je obdělávali? Kdysi jen lodí, později velmi archaickými skřípějícími a chvějícími se hornickými výtahy. Dnes pod útesy jezdí moderní, stále však strmé lanovky. Že byste si dali něco k snědku? Sedněte do lanovky (10 EUR zpáteční jízda, děti do 11 let zdarma) a svezte se do rajské zahrady s názvem Fajã dos Padres. Tolik exotického ovoce pohromadě! Papáji, mučenky, avokáda, banány, zelenina od výmyslu světa, vinná réva a to vše na pobřeží, hned u průzračného moře. Na konci zahrady pod palmami se nachází restaurace, kde vaří jedinečná místní jídla ovlivněna mořem a popíjí se místní víno. Chvílemi má člověk pocit, jakoby se spustil do jiného světa, kde ještě neznají slovo stres a shon. V pozadí betonové molo, s lehátky a schůdky do vody. Sem-tam přistane člun, aby vysadil návštěvníky, kteří se rozhodli zajet si na oběd lodí. Děti se mohou proběhnout po zahradě, nebo pozorovat všudy přítomné ještěrky případně se vydat na kamenitou pláž pod restaurací. Dospělí si mezitím mohou vychutnat kávu bez strachu, že děti někde zmizí. Z restaurace je na celou pláž dobrý výhled.

Rajská zahrada, Fajã dos Padres, Madeira
Rajská zahrada Fajã dos Padres, Madeira

Nejlepší je začít s pralesem Madeiry u Studené říčky

Připraveni na závratě s poznatky o civilizovanější části Madeiry, je čas vydat se dál, podél levád do třetihorního lesa Laurisilva. Levády jsou zavlažovací kanály, které v minulosti přiváděly vodu na pole na jižní straně ostrova. Vlastně se přesně ani neví, kolik kilometrů dohromady levády mají. Wikipédie uvádí více než 2000 km. Jen si to představte! Ostrov, který má necelých 800 km čtverečních, musí být doslova protkaný kilometry, častokrát ručně zbudovaných potůčků, kolem kterých vedou turistické trasy.
Na procházku s dětmi je vhodná 1,5 km dlouhá leváda Balcões (zpět 1,5 km), která vede přímo ze třetihorního srdce Madeiry Ribeiro Frio (Studená říčka). Místo je známé svými sádkami na pstruhy, na kterých si zde můžete pochutnat a také tím, že je jedním z nechladnějších a nejmlhavějších míst ostrova. Leváda Balções by se dala nazvat ochutnávkou. Krátká procházka nabídne bujnou vegetaci a výhledy, která vás přesvědčí, že stojí zato se vydat na další.

Krátká ale ukázková leváda, Balcões
Leváda Balcões, Ribeiro Frio, Madeira

Nejznámější, a pořád kouzelná leváda 25 pramenů

Druhá nejznámější leváda se jmenuje Rabaçal – Risco/25 Fontes. Kde se Rabaçal nachází, nepoznáte ani tak podle cedule, ale v pusté krajině náhorní plošiny Paúl da Serra nečekaně narazíte na parkoviště. Turistická cesta zpočátku vede po asfaltové silničce, ale po dvou kilometrech se promění v lesní chodník. Ač se jedná o levádu a mělo by se chodit po rovince, je tu asi dvou set metrové převýšení a schody, které může méně zdatné unavit. Místo vyhledávají turisté všech národností, v zúženích se musíte hodně vyhýbat, různě čekat až vy nebo protijdoucí skupina projde. Někdy je lidí až moc, ale pak chvíli procházíte sami stínem vřesovců stromovitých a vavřínů, všude kolem kytky, až vás ta krása dostane. Když k tomu pak přičtete vodopád Risco a průzračné jezírko, do kterého stéká 25 pramenů, budete rádi, že jste se sem vydali. Pokud chcete potkávat méně turistů, doporučuji začít brzy ráno, nebo naopak později. Výletníků potkáte výrazně méně. Zpáteční trasa měří 9,2 km a pro rodiny s dětmi je zvladatelná. Před finálním výstupem k parkovišti doporučuji zastávku v Casa do Rabaçal. Posezení s výhledem do okolí a milou obsluhou je více než příjemné. Až se člověku chce zeptat, jestli by zde nemohl i přenocovat.

rozkvetlá leváda na Madeiře
Rozkvetlé kvítí na levádě 25 pramenů, Madeira

Temně zelená, hluboká Madeira na levádě Queimadas – Caldeirão Verde

Už samotný příjezd na začátek levády je zážitek. Jedete ze Santany – známé svým miniskanzenem s typickými modrobíločervenými trohúhelníkovými domky – nahoru do stále příkrejšího kopce. Cesta je to úzká, stěží se tu vyhýbají dvě auta. V zimně je dokonce i kluzká, kvůli napadanému listí. Les je čím dál tím hustští a tmavší, veselé barvy dodávají hortenzie na krajnicích. A pak to přijde, vyjedete na parkoviště v Queimadas, u typického domečku, který poskytoval úkryt levadeiros – dělníkům, kteří se starali o levády. Místo je zasazeno do hlubokého pohádkového lesa, hned by se tu dala nějaká natáčet.
Leváda k jezírku Caldeirão Verde je dlouhá 6,5 km (dalších 6,5 km zpět). Po cestě se prochází čtyřmi tunely, jde se pořád po rovině, ale vzhledem k tomu, že v některých místech vede po velmi úzké římse, z jedné strany leváda, z druhé zabradlí a hluboká propast, nepatří leváda k něm, které se jdou příjemně s malými dětmi, či těm, kdo trpí závratěmi. Prcky do čtyř let v podstatě nelze pustit z krosny a i školáci se musí udržovat ve stavu bdělosti, aby nelelkovali a hleděli pod nohy. Na průchod tunely jsou potřeba čelovky. Dají se projít i bez nich, nejsou zas tak dlouhé, ale jsou nízké, hlavu si rozbít při nepozornosti můžete. Na konci levády je působivé zelené jezírko, většina turistů tady svačí a pak se vrací zpět k lesnímu domku v Queimadas.
Po návratu do Santany není lepšího místa na pozdní oběd nebo večeři, než je Quinta do Furão. S výhledem na severní pobřeží s impozantními skálami, můžete vychutnat nepředražené skvělé, krásně upravené jídlo z čerstvých surovin. Je libo tuňáka, tkaničnici, hovězí špíz, pudink z mučenky, rybí či dýňovou polévku…Po náročné procházce si musíte dopřát.

Leváda Queimadas - Caldeirão Veder
Leváda Queimadas – Caldeirão Verde, Madeira

Na Madeiře je i vyprahlá stepní krajina a všude kolem Atlantik

Nejvýchodnější cíp ostrova Madeira se jmenuje Ponta de S. Lourenço. Větrná hůrka Madeiry připomíná zvlněnou stepní krajinu. Od parkoviště je to na mys čtyři kilometry. Vyplatí se počkat na nezamlžený, ale ne moc horký den. Když nebude moc foukat, bude cesta příjemnější. Ač zrovna sluníčko nepálí, je lepší mít dostatečné zásoby vody, protože při cestě na mys není žádný stín. Jde se nahoru a dolů, chvíli s výhledem na severní dramatické pobřeží, jindy na zátoky na jihu. Jsou úseky, kde i mrňata mohou pochodovat, ale také místa, kam s nimi raději zpět do krosny. Nejnáročnější je výstup od domu správců přírodního parku Casa do Sardinha. Pokud jste si doposud mysleli, že cesta na mys S. Lourenço je pohodová, tento úsek dá zabrat do těla. Každopádně výhled z vyhlídky na konci cesty představuje zaslouženou odměnu.
Zpáteční cesta, poskytuje jinou perspektivu na rozeklané severní pobřeží i jižní zátoky, ve kterých se někteří návštěvníci koupou. A dobře dělají, je tu poklidná průzračná voda, nikde nikdo.

Nejvýchodnější cíp Madeiry, mys S. Lourenço
Mys S. Lourenço, Madeira

Nejrozkvetlejší hřebenovka v Evropě je na Madeiře

Přechod z třetí nejvyšší hory Madeiry Pico Arrieiro (1818 m) na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo (1862 m) by si neměl nechat ujít žádný, aspoň trochu turisticky založený návštěvník Madeiry. Nejde o to, že se vyšplháte do nejvyššího bodu ostrova, ale že ta cesta sama o sobě je nádherná. Pohybujete se ve výškách, kde v Alpách, Krkonoších i Tatrách neroste nic jiného než kosodřevina. A tady? Všude jsou kytky, zeleň, oči vám přechází z té žluté, fialové, modré i růžové. Nejpestrobarevnější hřebenovka, lemovaná horskými masivy a údolími. V současné době je průchozí pouze trasa vedoucí přes tunely. Se zpáteční cestou ujdete 11 km, ale dvakrát za sebou si dáte neuvěřitelné převýšení 1000 metrů. Pro rodiny s dětmi, seniory či méně zdatné turisty existuje varianta, při které není potřeba se vracet zpět. Lze sestoupit na horskou chatu Achada do Teixeira, čímž ujdete jen asi 8,5 km a tisíci metrové převýšení bude jen jednou. Každopádně je tato varianta schůdná jen v případě, že jedete na organizovaný výlet, kdy pro vás na druhou stranu pohoří přijede minubus a nebo se rozdělíte. Méně zdatná část skupiny půjde na Achada do Teixeira a počká na parkovišti na příjezd řidiče, který se ovšem musí vrátit na třetí nejvyšší horu, sednout do auta a přijet. Může to trvat i dvě hodiny. Ale možná budete mít štěstí, že vás jiní turisté mající na parkovišti auto někam přiblíží. Třeba do Santany. Na večer po levádě jsme měli naplánovaný skvělou večeři Madeirský hovězí špíz (espetada) v restauraci O Lagar nad Câmara de Lobos. Ale než řidič dorazil, byli jsme už tak hladoví, že jsme si v obyčejné restauraci nákupního střediska dali polévku. Paní, vidouc turisty, nám polévku ukázala a až zahanbeně říká: „Mám jen takovou…“ Polévka byla hustá plná zeleniny, kousků vepřového a něčeho, co jsme neuměli identifikovat. Až poté, co jsme se dosyta najedli, jsme se dozvěděli, že se jedná o pšeničnou polévkou (sopa de trigo) typickou pro chladnější sever ostrova. Mimochodem byla výtečná. Až tak, že si ji doma vaříme a opět blahořečíme Madeiřanům, potažmo Portugalcům za jejich lásku k dobrému jídlu, která způsobuje, že si i v té nejobyčejnější restauraci můžete dát jídlo, které vás svou chutí i kvalitou dostane do kolen.

Cesta z třetí nejvyšší hory Madeiry Pico Arrieiro na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo
Hřebenovka Pico Arrieiro – Pico Ruivo, Madeira