Výhled z Cacelha Velha na písečné ostrovy poblíž Fara

Krásy, kterých se nedokáže nabažit ani chronický znalec Algarve

Kdysi, už je to nějaký pátek, jsem coby delegátka provázela oblíbený zájezd Historické Algarve. Byla to cesta za érou maurské nadvlády i zámořských objevů, stejně jako za lidovou tradicí Algarve. Díky tomu, znám Algarve jako své boty. Vím, že region nepředstavuje „jen“ 200 kilometrů pobřeží s desítkami písečných pláží. Proč do nejjižnějšího portugalského regionu pojedu i letos, na svou dnes už „151.“ dovolenou? Protože je tu stále co objevovat a též stále kvůli čemu se vracet.

Než se ponoříme do historie

Ponořme se do vln ve východní části Algarve, kde jsou dlouhé písečné pláže, volně přecházející do krajiny či letoviska. V této části se nacházejí i písečné ostrovy, které jsou též největším lákadlem posledních let. Na ostrovech je totiž přísně zakázáno rozšiřovat výstavbu a ostrůvky zachovávají svůj původní charakter.
Já jsem často jezdívala na ostrov Faro kam se dá, úzkým mostem s kyvadlovým provozem, dostat i autem. Akorát se sem člověk musí vypravit brzo ráno, kdy tu ještě není nával. Kolem poledne jednak stojíte dlouho ve frontě na přejezd mostu a pak je téměř nemožné najít parkovací místo. Každopádně nádherná písečná pláž omývaná klidným příjemně osvěžujícím mořem za tu námahu stojí. Ostrov je úzký, takže to člověk má jen na skok do některé z restaurací, každodenně zásobovaných rybami a mořskými plody, jejichž čerstvost si člověk ani nedokáže představit.

Písečný ostrov Faro, Algarve, Portugalsko
Ilha de Faro, Algarve Tourism Bureau

Kam se autem nedostaneme

Portugalci sice sportují čím dál tím více, ale pořád platí, že kam nedojedou autem, téměř jakoby neexistovalo. To platí o dalším z 5 písečných bariérových ostrovů, které chrání biosférickou rezervaci řeky Formosy (Ria Formosa), Culatře, kterou jsem objevila teprve nedávno. Dlouho mi byla skryta, protože jsem byla provdaná za Portugalce. Na Culatru se člověk dostane po 50 minutové plavbě z přístavu ve Faru nebo z Olhão. Zpáteční lístek stojí 6 EUR. Proč se sem vydat? Jednoduše proto, že na ostrově je liduprázdno, žádná motorová vozidla, stojí tu přibližně 300 rybářských domků, v půvabném algarveském stylu, je tu nekonečná, písečná pláž omývaná teplým oceánem a restaurace nabízejí to nejlepší z mořské kuchyně. Však aby taky ne. Vždyť mezi pevninou a ostrovy se nacházejí mokřady, kde se sbírají ty nejlepší mořští korýši, především mušle srdcovky.

písečný ostrov Culatra, východní část jižního pobřeží Algarve
Ilha Culatra, Algarve Tourism Bureau

Zpět na pevninu, rovnou do římských lázní

Městečko Alte přibližně 30 km od známého pobřežního letoviska Vilamoura do vnitrozemí, představuje můj novodobou lásku i objev Algarve. Celým městem protéká křišťálově čistá a průzračná říčka Alte, na které byly v době římské nadvlády zbudované lázně. Dno i břehy říčky jsou vybetonované a na několika místech spojené mosty, jeden dokonce obloukový v románském stylu. Všude kolem jsou vzrostlé stromy a trávník, kde se dá opalovat. Člověk si možná řekne, přece se nebudu koupat u moře v řece?! Každopádně pro mě bylo koupání v říčce Alte nejkrásnější přírodní koupání, jaké jsem kdy zažila. I mým spolucestovatelům se Alte moc líbilo, až tak, že když jsme měli v programu jeden den volno, půjčili jsme si auto a strávili na břehu říčky a v místní kavárně na kávě celé dopoledne.

Krásné sladkovodní koupání v Alte, Algarve, Portugalsko
Alte, Algarve Tourism Bureau

Má rezatá nerezavějící láska Silves

Stále ve vnitrozemí, přesuneme se dále na západ do městečka Silves. Existují legendy vážící se k Algarve. Jsou různé, třeba o tom, jak vznikly skály podobající se milencům na jedné z nejznámějších pláží západní části jižního pobřeží Algarve, Praia da Rocha. Ale ať už jsou o dobývání hradů či právě skalách, jedno mají společné, vždycky v ní hraje hlavní roli láska. Ne jinak je tomu i v legendě o mandloních, která se váže k vnitrozemnímu městečku Silves s nejstarším a nejdokonalejším vojenským maurským hradem z červeného/rezavého pískovce.
Maurský král si vzal severskou princeznu. Láska to byla veliká, ale po jisté době začala být panovnice stále smutnější. Dvorní šašci ani vyhlášení lékaři nepomáhali. Až sám král jednoho dne zjistil, že jeho paní schází pohled na sněhem pokrytou krajinu. Sníh zařídit neuměl, ale zato vysadit tisíce mandloní v okolí hradu mu nečinilo žádný problém. A tak nejenže sladkosti z mandlí, patří k typickému mlsání z Algarve, i celá krajina v okolí Silves na jaře vypadá jako zasněžená – bílými okvětními lístky mandloní.

Maurský hrad z červeného pískovce v Silves, Algarve, Portugalsko
Castelo em Silves, Algarve Tourism Bureau