Chão da Ribeira, nástup na canyoning, ostrov Madeira, Portugalsko

Jak poznat Madeiru pro dobrodruhy a milovníky adrenalinu

Že je Madeira ostrov věčného jara, květinový ostrov, smaragdový ostrov, perla Atlantiku, celoroční destinace, to už každý ví. Byla a je proslulá mezi českými turisty zejména kvůli procházkám podél levád – zavlažovacích kanálů, které na Madeiře začali budovat v 16. století otroci a poslední kilometry z celkových téměř 3 000, byly dobudovány v druhé polovině 20. století už placenou sílou. Levády a veredy v mém vyprávění vynechat nelze, ale mladé lidi, kteří ostrov navštěvují stále více, přitahují daleko extrémnější výzvy: canyoning, potápění nebo cyklistický freeride a downhill

Pohled na jižní pobřeží Madeiry směrem na Funchal, Madeira, Portugalsko
Pohled na jižní pobřeží Madeiry směrem na Funchal,
© Pavel Ovsík

Největší turistické atrakce Madeiry nejsou bez lidí

Některá známější místa na Madeiře, jako údolí jeptišek Curral das Freiras, druhý nejvyšší útes na světě Cabo Girão, lávová jezera Porto Moniz, ale také mnohé levády jako 25 Fontes nebo Queimadas – Caldeirão Verde, již těžko poznáte bez lidí. Zahrady Jardim Botânico nebo Monte Palace Garden i turistické chodníky podél nenáročných stezek v okolí Funchalu, bývají zejména v letních měsících dost zalidněné. Vždyť Madeiru, jež má 741 km², každoročně navštíví přes 14 milionů turistů. Dobrá zpráva je, že je ostrov velmi členitý, a tak míst, kde nepotkáte ani živáčka, na Madeiře stále jsou. 

Na Madeiře jsou stále místa, kde nepotkáte ani živáčka
Na Madeiře jsou stále místa, kde nepotkáte ani živáčka
© Pavel Ovsík

Přírodní tobogány a klouzačky na Madeiře aneb canyoning

Přímo v srdci Madeiry na severním pobřeží leží vesnice Chão da Ribeira. Čítá jen pár domů a tábor s teepee, vybavený sprchami a domácí restaurací, zaměřený na canyoning. Sport, ve kterém se prostupuje koryty horských říček, potoků a úzkými soutěskami shora dolů. Ke canyoningu je potřeba speciální výstroj, neopren a úvazek s ochranou pozadí, abychom výstroj neodřeli hned při prvním sestupu. A také, abychom si mohli sjet přírodní tobogány a skluzavky. Kromě jištěného slaňování skalních stěn a vodopádů, jsme zdolávali úseky v toku potoka po kluzkém povrchu mezi balvany. Často jsme museli podřepnout, přidržet se a sklouznout. Pohyb extrémně náročný vyžadující pozornost při jištění. Ale také výjimečně nádherný, neboť jste celý den obklíčeni panenskou přírodou třetihorního lesa a široko daleko nikde nikdo. Jen vy, lesy a voda. Náš nejdelší vodopád měl 25 metrů a díky našim zkušeným průvodcům jsme si slaňování užívali. Voda v jednom jezírku byla přes metr hluboká, ale na Madeiře jsou i kaňony, kde se v jezírcích v plné výstroji plave a vodopády měří i přes 100 metrů. Využili jsme prvky vodáctví i horolezectví. Celý program trval asi 5 hodin a na konci jsme byli dost unaveni a hladoví. Naštěstí po návratu do tábora na nás čekal pozdní oběd v podobě typického hovězího špízu „espetada“ na vavřínových klacících. Cena zážitku včetně oběda, výstroje, transferu a průvodců se pohybuje kolem 65 EUR, skupinám od 6 lidí poskytují až 20% slevy. 

Slaňování 25 metrového vodopádu
Slaňování 25 metrového vodopádu, © Pavel Ovsík

Výhled na nejvyšší štíty Madeiry z Balções

Boty jsme po canyoningu měli úplně promočené a náhradní jsme neměli. Naštěstí minibar ve skříni našeho hotelu Panorâmico měl jednu nadstandardní funkci. Dost hřál, takže posloužil jako sušák. Druhý den jsme tedy mohli vyrazit v suché obuvi za dalším dobrodružstvím. Cílem bylo unavit se pro změnu chůzí podél levády Ribeiro Frio – Portela. Tato kdysi velmi oblíbená leváda, trochu vypadla z hledáčku pěších turistů. Když jsme vyráželi, v údolí Ribeiro Frio nebyl nikdo. Měli jsme skvělý čas a chuť poznávat, proto jsme se zašli podívat i na 1,5 km vzdálenou vyhlídku Balções, odkud se před námi otevřel výhled na nejvyšší štíty Madeiry porostlé třetihorním lesem a severní členité pobřeží Madeiry. Bylo slunečno, jen pár bílých mráčků se vznášelo na obloze, stejně jako my v euforii z krásného výhledu. Kolem poskakovali velmi nebojácní ptáčci a přímo vyzývali k focení na 100 různých způsobů.

Výhled na nejvyšší štíty Madeiry, oblíbené profesionálními a laickými fotografy
Výhled na nejvyšší štíty Madeiry, oblíbené profesionálními a laickými fotografy
© Pavel Ovsík

Madeirská leváda Ribeiro Frio – Portela je smířlivá

Po malé zacházce jsme se svižným tempem vydali na začátek levády v Ribeiro Frio. Výhodou této turistické stezky je, že se sem z Funchalu dá dostat hromadnou dopravou a na druhé straně v Portele, zase autobusem zpět do hlavního města. Po cestě dlouhé 12 kilometrů člověka nečekají dlouhé tunely ani kritická místa pro závratěmi trpící jedince. Stezka je široká, obklíčená třetihorním lesem. Mohla bych jí nazvat mírumilovnou, protože ukazuje veškeré krásy madeirské přírody bez větších extrémů – žádné nebezpečné srázy, dlouhé tunely a kritická místa. Levádu jsme dokončili v brzkých odpoledních hodinách a tak zbyl čas ještě na oběd v restauraci s fantastickým výhledem na rozeklané severní pobřeží Madeiry a skvělým jídlem Quinta do Furão

Procházka podél levády Ribeiro Frio - Portela, Madeira  © Pavel Ovsík
Procházka podél levády Ribeiro Frio – Portela, Madeira © Pavel Ovsík

Madeira je pro terénní cyklistiku jako stvořená 

Po poklidných levádách nás další den čekala terénní či horská cyklistika MTB. Na Madeiře se dnes věnují všem možným druhům terénní cyklistiky. Nalákáni krásným počasím prvních dní, jsme na sraz vyrazili v tričkách a kraťasech. Průvodci nás ale poslali zpět, ať se raději přioblečeme. Prý nahoře prší. Brzy jsme se přesvědčili, že měli pravdu, a tak jsme kus nad městem Camachou nasedali na celoodpružená endura 29‘ sice za deště, ale cítili jsme se komfortně. Chvíli jsme testovali schopnosti kol, a pak se odvážili na svižnější jízdu. Jeli jsme širokou cestou kolem levády nádherně proměnlivou krajinou, tu eukalyptovým hájem, tu vavřínovým lesem, tu krajinou se stromy s opadavým listím. Pršelo, cesta spíš vypadala, že jsme místo na kola měli sednout do loďky. Ale příroda kolem byla tak půvabná, že jsme si děštivou ochutnávku madeirským cyklistickým rájem i tak užívali. Ne, na technické downhilly a freeride úplně nedošlo. Ale představu máme. Tu jsme si pak ještě více upevnili v diskusi s našimi průvodci u kalíšku typického nápoje poncha (madeirský rum s medem a citrónovou šťávou) na kouzelné horské chatě Poiso odkud mnoho cyklotras začíná.

Terénní cyklistika na Madeiře je čím dál tím oblíbenější
Terénní cyklistika na Madeiře je čím dál tím oblíbenější
© Pavel Ovsík

Mladí Madeiřani mění Madeiru na ráj adrenalinu

Velmi nás překvapilo, jak mnoho mladých Madeiřanů se adrenalinovým sportům věnuje. Jsou dokonce tak zkušení, že si je turisté a firmy zaměřené na canyoninghorolezectví nebo terénní cyklistiku žádají i v jiných zemích. Díky nim se Madeira mění. Ne, už to není destinace, kam jezdí britští a němečtí senioři, aby se prošli po promenádě ve Funchalu, navštívili zahrady v okolí a svezli se na saních. Čím dál tím více mladých lidí se na Madeiru vydá za dobrodružstvím a mladí Madeiřani jsou schopni jim ho zprostředkovat.

Čím dál tím víc mladých lidí se na Madeiru vydá za dobrodružstvím
Čím dál tím více mladých lidí se na Madeiru vydá za dobrodružstvím
© Pavel Ovsík