Ios – dobře střežené tajemství Kykládských ostrovů

Pokud se Vám při vyslovení zeměpisného názvu Kyklady lehce podlomí kolena, dostanete chuť na sklenici dobře vychlazeného lávového assyrtika, vaše mysl zabloudí do labyrintu modro-bílé pohádky jménem Chóra, vystupující z tyrkysově-smaragdových vod Egejského moře, pak jste tu správně.

Že je Řecko ostrovním státem, není žádným tajemstvím, málokdo už ale ví, že nejstarší demokracii na světě patří více než 3000 ostrovů, i když obydlených je pouze cca 800 z nich. Pomyslnou korunou, nejen ve vítězném vavřínovém věnci, jsou bezesporu ostrovy Kykladské, odvozující svůj název od starořeckého výrazu pro kruh-kyklos. A skutečně, asi třicítka menších, či větších ostrůvků, uspořádaných do nepravidelného kruhu nad největším řeckým ostrovem Krétou, tvoří ostrovní svět sám pro sebe.

Většina z nás si při vyslovení názvu tohoto úchvatného souostroví nejspíš vybaví sopečný ostrůvek Santorini, který je bezesporu nejznámějším z Kykladských ostrovů, ať už díky teoriím o ztracené Atlantidě, či díky popularitě ostrova na „svatebním“ trhu. Tolik nevěst na kilometru čtverečním opravdu nepotkáte nikde jinde na světě, i když mnozí raději zavzpomínají na úvodní scény filmu Lara Croft, kdy se ještě křivkami oplývající Angelina Jolie proháněla v temných vodách zdejší Caldery.

Ale Kyklady nejsou zdaleka jen Santorini, o pomyslné prvenství se stále výrazněji také hlásí známý party ostrov Mykonos, proslulý svým nočním životem, nádhernými plážemi, tolerancí ke všemu výstřednímu, od bohatých gayů až po módní návrháře a jejich celebritní přátelé a oplývající skutečně luxusním designovým prostředím, ať už jde o butikové hotely nebo gastronomické chrámy.

Ios tak trochu zůstává v pozadí pomyslného top žebříčku a po klidu a autenticitě prahnoucího turistu to vůbec není na škodu. Samotný ostrov je jedním z mála, který nemá své letiště. Tedy žádné letiště, ani takové to pidi letiště pro vnitrostátní lety z Athén, jako mají třeba ostrůvky jako Kalymnos, Astypalea nebo Ikaria. Prostě žádné letiště, takže chcete-li se na Ios vypravit, máte více méně dvě možnosti-buďto se v athénském přístavu Piraeus nalodit na rychloloď a po zhruba 4 hodinách plavby se ocitnout o 111 námořních mil jižněji, v přístavu Gialos nebo se dopravit na některý ze sousedních kykladských ostrovů a odtamtud zažít plavbu snů, při které Vás super rychlý katamarán na ostrov dopraví opravdu závratnou rychlostí.

Ios Vás přivítá stylově – na levoboku rozkošný maják na vyprahlém skalisku a na pravém vstupu do přístavu Vás oslepí svou bělostnou krásou kostelík Ag. Irini, krásná ukázka typické kykladské architektury ze 17. stol.

Vítejte na Iosu, kde je asi jen 2000 stálých obyvatel, 3 autopůjčovny, 1 lékárna, 2 benzínky, 1 pořádný supermarket, 1 doktor z Austrálie, paní zubařka, pár desítek hotelů a 28 km asfaltových silnic, k tomu asi 50 barů a diskoték, 12 původních větrných mlýnů a údajně 365 kostelů a kapliček – prý na každý den jedna.

Skvělá káva, úžasné drinky, domácí bio eko strava v organických restauracích, jedno vinařství a bezpočet domácích taveren s tím nejlepším, co řecká kuchyně může nabídnout. K tomu přidejte alespoň tucet úžasných pláží, na kterých potkáte někoho obden a idyla je dokonána.

Ostrov Ios, ležící na půl cesty právě mezi Santorini a největším kykladským ostrovem Naxos, je osmým „největším“ ostrůvkem souostroví, 18 km na délku a 10 km na šířku, tím nikoho neohromíte. Co Vás ale dostane, je bohorovný klid, tichá ospalost a jakási téměř karmická pohoda, vítající Vás od první chvíle, kdy se na tomto tolik pozitivním kousku země ocitnete.

Možná za to mohou magií nabitá místa historických stop, které věky zanechaly v dějinném životopise kamenitého a větry omílaného ostrůvku, což si uvědomíte ihned na první „archeologické“ zastávce. Homérův hrob. Homér, kdo by neznal jméno slavného antického poety, jehož existence i dílo stále budí tolik kontroverzí, prý se narodil na ostrově Chios, prý byl slepý a nikdy nic nenapsal, snad bylo dílo stvořeno více bezejmennými autory a najednou – hle, jste na Iosu a stojíte před hrobkou antického velikána a navzdory vědcům nepochybujete, že právě zde se nachází místo posledního odpočinku slavného básníka. Homérova matka Klyméné totiž pocházela z Iosu a snad právě proto se slavný autor ve dnech svého konce uchýlil „domů“.

Mýtus či skutečnost, kdo ví, ale stovky kamenných mužíků, vystavěných kolem skromného náhrobku s bustou množstvím návštěvníků z celého světa dotvářejí atmosféru mystiky a absolutna. Jen se nadechnout, zastavit, pohlédnout do dálky, s výhledem na sousední ostrovy a najednou se Vám Iliada a Odyssea jeví v úplně jiném světle.

Asi je na čase se trochu ochladit, smýt prach ostrovních potulek ve smaragdových vodách moře, nesoucího jméno krále Aegeia. Pláž v zátoce Ag. Theodotis se jeví přímo ideálním místem, 2 řady slunečníků, pod kterými nikdo není a na protějším konci pláže typická řecká Kantina, kde frappé za 3 eura chutná jako nápoj Bohů.

Ranní slunce již lechtá svými paprsky většinu turistů, kteří se právě probouzejí v největším a vlastně i jediném skutečném ostrovním letovisku Mylopotas, dříve to prý bylo hnízdo hippies, později doupě neřesti, kde jste mohli potkat australské kudrnaté surfaře v živé debatě se švédskými slečnami nad finskou vodkou, ale upřímně – pár seniorek z Holandska a jejich rozlučkové proslovy nad pátým Cuba libre: See you next year jsou maximálním „odvazem“ který tu na konci sezóny v září můžete zažít.

Je teplý, slunečný den, nebe bez mráčku, vítr v mezích slušnosti podle pana Beauforta a tedy nejlepší čas ponořit se do labyrintu úzkých, malých, bílých uliček hlavního města Chory, ta zdejší by možná zvládla i zápis do knihy rekordů – schody, a zase schody, malé, bíle natřené, velké, nepravidelné, kamenné, mramorové, pomalované, obrostlé zelení, obroušené větrem a chodidly návštěvníků, prostě schody.

Steps, nejznámější noční lounge bar je právě na schodech – ve dne přístupová cesta k malebným větrným mlýnům, po setmění a vylepšení v podobě polštářků, podušek a pravých perských koberců, designový bar s výběrem úžasných drinků a dechberoucí nabídkou santorinských vín. Místo, kde Vaše lepší já zaplesá. Margarita je tu neskutečná, nabídka santorinských vinařství ohromující, barvy duhy a desítky luceren vytvářejí atmosféru, při které se Vám i osamocený turista se sklenkou vína o tři schody nad Vámi nejeví jako zbloudilý ruský oligarcha, ale v mihotavém světle svíček si raději vzpomenete na pana Božského.

Pokud se bojíte výšek a výzvy v podobě 300 schodů do nebe nejsou Vaším koníčkem, raději zůstaňte na hotelu a snažte se po snídani sbalit pár croissantů s nutellou, nebo-při troše nadpozemské troufalosti třeba paní, která vypadá jako Christie Brinkely v minulém století. Každý svého štěstí strůjcem nebo ne?

Kyklady jsou o výjimečné architektuře, o koupání, designu a také o gastronomických zážitcích a pořád je to o lidech, harmonii, jednoduchosti a genialitě vytěžit z minima maximum, většina příběhů místních je stejně prostá, jako základní barvy souostroví: bílá a modrá.

Le Grand Bleu, Modrá hlubina, kultovní film Luca Bessona z roku 1988 s nezapomenutelným Jeanem Renouem, vzpomínáte? Že ne? Zkuste zadržet dech více než 10 sekund a uvidíte! A přestože většina filmu byla natočena v lokacích na sousedním ostrově Amorgos, skalní fanoušci si jistě vybaví úchvatnou pláž Manganari.

Máte problém s dechem? Proč ne, zdejší Paleokastro – tedy Stará pevnost = Starý hrad, Vás dostane do jiné dimenze. 300 m.n.m. se nacházejí pozůstatky Byzantské pevnosti z 13. stol., která bránila námořní cestu mezi Evropou, Afrikou a Malou Asii opravdu po staletí a za všech okolností.

Točí se Vám hlava? Z čisté, prosté a nekonečné krásy zapomenuté perly Kyklad? Hmm, pak potřebujete první pomoc v podobě výšlapu na vrcholek hl. města Chora, kostel Panagia Gremniotissa Vás jen povzbudí k výstupu ke 3 dalším kaplím na úplném vrcholku Chory.

Stojíte nahoře, čas plyne a nic neřešíte, když uplynou téměř 3 hodiny, napadne Vás, že máte třeba žízeň. Bar Mojito nabízí více než 20 variant, což takhle mango, není to sice typicky Kykladské, ale…

To je Ios. Bohy zapomenutý ráj.